Věci, kterých si všímám 1

Podívejte se, která z vlád je dnes nejvíce pro volný trh? Ta čínská. Sice stále sami sebe prezentují jako socialistickou tržní ekonomiku, ale ve skutečnosti je tam socialismu jako šafránu. Vždyť tam je méně vládních intervencí než v Evropské unii.

Robert William Fogel v rozhovoru s Lukášem Kovandou

www.monopolycitystreets.com -> známá hra od hračkářeského koncernu Hasbro nyní nad Open Street Map. Kupte si ulici, na které bydlíte. I když aktuálně už je nejspíš prodaná. Volných ulic už je opravdu poskrovnu. Servery občas nestíhají, podvodníci řádí. V podstatě ani nechápu, co je cílem hry, ale zatím mě to baví. I když nepočítám, že by mi to vydrželo nějak dlouho.

District 9 je opravdu dobrý film. 82% Pokud máte rádi akční sci-fi, padejte do kina! btw. Moc se těším na Avatar! Vážně opravdu moc!

Ubuntu 10.04 LTS se bude jmenovat Lucid Lynx.

Hudební shrnutí minulého týdne 1

The xx se mi stále ještě neoposlouchali :) Kromě toho jsem objevil album nové kapely Omara Rodrigueze Lopeze, která nese příhodný název El Grupo Nuevo de Omar Rodriguez Lopez. Album se jmenuje Cryptomnesia a je parádní. EGNdORL je jakýmsi průnikem The Mars Volta a Hella, nicméně nejvíc se na výsledném zvuku podepsal samozřejmě Omar.

Dalším příjemným objevem pro mě byli indie rockeři Wild Beasts. Poznávacím znamením je v tomhle případě zejména zpěvákův falzet. Dost často mi falzet vadí, nicméně v tomto případě jej hodnotím opravdu kladně. Album se jmenuje Two Dancers a věřím, že spolu s xx bude často zmiňováno ve všech letošních indierockových ročenkách. No, však si poslechnětě sami

A toto hudební shrnutí bych zakončil zklamáním, které mi připravil Mika. Jeho první album se mi líbilo, byl to čistý zábavný pop, písničky s hitovým potenciálem, prostě paráda pro každého, kdo nepovažuje pop za sprosté slovo. Druhé album je v podstatě stejné, a to je právě ten problém. To co se mi líbilo na Life In Cartoon Motion už pro mě v případě The Boy Who Knew Too Much tolik nefunguje. Ne, že by to bylo vyloženě faux pas, ale je to už trošku nuda. Čekal jsem posun trochu někam jinam. No, on možná pop trochu sprosté slovo je. (ale stejně si i tohle album občas pustím. Protože i tohle album patří mezi ty nejlepší a nejzábavnější na poli současného popu)

Chci sdílet tweety! (a nemůžu)

Plánoval jsem v bočním panelu nějaký log z mého twitteru, ale nenašel jsem zatím žádný opravdu funkční skript, všechny pracovaly tak nějak na heslo. Sám si jej bohužel vytvořit nedokážu, tudíž budu čekat, než objevím něco dokonalejšího. Je to sice trošku škoda, protože tweety zobrazené přímo tady na blogu mi přišly jako super doplněk, ale co už. Twitter mě každopádně chytil, vzdávat se jej nebudu, tak doufám, že mi hledání skriptu nebude trvat příliš dlouho.

Prozatím jsem tedy přidal na twitter alespoň odkaz. A nejen na twitter.

The xx: xx

The xx jsem objevil dnes podle jednoho žebříčku na nextbigsound.com. Nevím proč, ale kapela mě zaujala už čistě jen názvem. Stačila jen chvilka hledání a jejich album xx už bylo u mě na disku. A stačilo pustit prvních pár vteřin z intra a já věděl, že tohle album se mi bude líbit. a měl jsem pravdu.
Je totiž výborné. Správný poměr melancholie, naivity, vše podepřené opravdu suveréním projevem. Obdivuhodné, pokud si uvědomíme, že všem členům The xx je 19 nebo 20 let. A vůbec nic na tom nemění skutečnost, že spolu hrají už od roku 2005.
Pro mě je to zatím nejlepší deska roku, která nemá slabá místa a vrcholů hned několik. Pro mě osobně je tím vrcholem nejdelší písnička na desce - Infinity. Ale pro někoho jiného to může být singl Crystalized, nebo kterákoli jiná skladba.
A tak jen nadávám, že není krapet delší. 38 minut je málo, protože když dohraje, mám neodolatelnou chuť si ji pustit znovu. Taky už ji dnes poslouchám po čtvrté. Nemůžu ohodnotit jinak než 100%

Muse: The Resistance (na první poslech, skladba po skladbě)

Dnes lze na Bandzone poslouchat nové album Muse s názvem The Resistance. První půlhodinku po půlnoci měli u BZ nějaký technický problém, tak jsem si jej pustil až teď. Takže mé pocity z něj. Na první poslech. Real time.

Uprising - dost nuda, nic, čím by mě výrazněji zaujala. Resistance - už o něco zábavnější,rozhodně to není vyloženě nudné, ve skutečnosti bych se nedivil, kdyby se z této písničky stal hit. Každopádně začínám mít pocit, že Muse už vykrádají sami sebe... No však uslyšíme dál.... Undisclosed Desires - první písnička, která mě zaujala o něco víc, která je trošku jiná, než Muse, jaké znám už hodně let. Na první poslech se mi líbí... První písnička, na které je slyšet,, že je z roku 2009 a ne z nějakého staršího alba. United States of Eurasia - nevím, je to docela fajn, ale nicméně i tady se Bellamyho partě nepodařilo překročit svůj vlastní stín. A to ani odkazem na Orwellův 1984. Guiding Light - klasická Muse balada. Začínám být trošičku frustrovaný. Je to totiž šit. Všechno to už jsem slyšel. A všechno jsem to slyšel od Muse samotných. Unnatural selection - vykradené je nejspíš celé album. Dokonce si vybavuji i konkrétní písničky, ze kterých jsou poskládáné různé party. Ačkoliv tady se kapela překonala a vykrádá i ABBU. A tak nějak si nejsem jistý, jestli tam neslyším i trošičku System of a Down. Možná. Každopádně to neznamená, že by tahle písnička byla nějak extra zábavná. Popravdě mě začíná srát, že to album mám poslouchat celé. Uvědomuji si, že je možná chyba ve mně. Nejspíš jsem ani nemohl očekávat nějaký zásadní posun, možná mám jen příliš vysoké nároky. A na druhý poslech se mi třeba bude líbit moc. Ale na ten první mě vážně nudí. MK Ultra - další ničím nevybočující skladba. Tohle je prostě jen další album Muse. Jsou stejní jako minule, s tím, že nejspíš ztratili něco z hitového potenciálu a celkově méně experimentují. I Belong To You - tak tohle mi připadá jen jako naprosto zbytečná výplň. Možná e konci mě to začalo trochu zajímat. Bylo tam asi 20 vteřin, kdy jsem měl poprvé při poslechu tohoto alba pocit, že tohle se mi líbí. Exogenesis: Symphony Part 1 - už podle názvu jsem čekal, že tohle by mě mohlo zaujmout a je to pravda, od první minuty mi to přijde zajímavější než zbytek alba. Konečně něco zajímavého. Tady opravdu chválím. Sice už i tohle tu od Muse bylo, nicméně provařených momentů je tu o dost méně, než na zbytku alba Exogenesis: Symphony Part 2 - škoda, že druhý part se rozjíždí zase úplně od začátku, kdyby začal zhruba tam kde jednička skončila, bylo by to super. Nějak mě nebere tolik jako jednička, každopádně i tady jde slyšet, proč mám Muse rád. Exogenesis: Symphony Part 3 - no a Muse s námi loučí uklidňovací, já bych spíš řekl nudnou, skladbou.. Která ale neurazí.

A tak je tu konec. Naštěstí. Zaujaly mě jen dvě skladby z jedenácti, což je trošku málo. Muse se rozhodně báli experimentovat. A hlavně neuvěřitelným způsobem vykradli sami sebe. A to říkám jako fanoušek Muse. (na druhou stranu, Bellamyho zpěv mě sral skoro vždycky) Takže pro mě je The Resistance zklamáním. Po prvním poslechu hodnotím 45%

Ve výběrovém řízení jste neuspěl

Tak jsem nakonec neuspěl. Bohužel jsem neudělal na majitele společnosti takový dojem, jako na personálního ředitele. Škoda. Dost mě to mrzí, o tuhle práci jsem stál vážně moc.

Den jako stvořený pro výlet do Prahy

Jel jsem dnes stopem do Prahy. Cesta super a Praha taky. Tedy, většinu svého krátkého pobytu jsem strávil na Vyšehradě, takže Prahu jsem spíš jenom obhlédl shora, než se do ní definitivně ponořím. Tedy jestli se do ní ponořím. Protože výsledek pohovoru zatím nevím. Ale Praha byla vážně super. Na Vyšehradě dnes bylo nádherně. Babí léto!

Příprava na pohovor

Zítra jedu do Prahy na pohovor. Ucházím se o pozici samostatný pracovník marketingu. Vzhledem k tomu, že velká část aktivit firmy se odehrává na internetu, trávím celý dnešní den pročítáním dokumentace Google Analytics, AdWords. Celý den s pojmy proklik, míra konverze, ROI atd. Nechci nic zanedbat, moc o tu pozici stojím. A to jsem se k tomu pohovoru dostal jako slepý k houslím. Žádal jsem o mnohem méně kvalifikovanou práci. Na pohovoru s personálním ředitelem jsem ale zaujal, a pokud mě zítra schválí ředitel společnosti, nastoupím. A dělal bych něco, co mě opravdu baví. Sice to bude ještě nervák, protože nemám na cestu do Prahy peníze, a musím jet tedy víc než 200km stopem, a to už vůbec nepočítám, že nemám žádnou adekvátní praxi, ale jdu do toho s nadšením a věřím, že uspěji.

Pokračuji v budování nové identity

Pokračuji v budování nové identity. Založil jsem si nový profil na Last.fm a ČSFD. Tyhle dva profily jsou pro mě důležité, jelikož mi umožňují poměrně bezpracně kohokoliv spravit o mých filmových a hudebních preferencích. A tak celé odpoledne poslouchám hudbu a hodnotím filmy... V tom druhém mě zastavilo až omezení 150 ohodnocených filmů během jednoho dne. Což je docela škoda, chtěl jsem dnes ohodnotit kolem 300 filmů, takhle si na to budu muset udělat čas ještě někdy jindy.

Kdo je Andy Darcia?

Za svůj život jsem na internetu používal tolik různých identit, že už ani sám nedovedu spočítat, kolik že jich vlastně bylo. Ale na tom zase až tak moc nezáleží. Na čem možná záleží je to, že tohle je další z nich. A byl bych rád, kdyby mi nějakou dobu vydržela, a proto jsem nad ní přemýšlel docela dlouhou dobu.

Rozhodl jsem se podepisovat jako Andy Darcia. Není to samozřejmě jen tak bezúčelně, právě naopak, snažil jsem se do tohoto svého nového já vložit co nejvíc ze sebe samotného, snažil jsem se, aby to o mně něco vypovědělo. Propašoval jsem si tam nějaké popkulturní odkazy.

Andy je, kromě jiného, odkaz na Andyho z The Weeds. Výborný týpek z výborného seriálu. I Darcia je odkazem na seriálovou postavu. Darcia III. je skvělý záporák ze seriálu Wolf's Rain. Je v něm vykreslen jako naprosto záporná postava, která však většinu zla působí doufajíc, že se mu podaří oživit svou lásku. Darcia je též tak trochu odkazem i na pana Darcyho z Pride And Prejudice Jane Austenové, jehož charakterové kvality mi též imponují.

Jak už sami možná tušíte, moje nová identita částečně reprezentuje mě, jaký jsem a částečně mě, jakým bych chtěl být. Myslím, že tak je to správně.