Uprising - dost nuda, nic, čím by mě výrazněji zaujala. Resistance - už o něco zábavnější,rozhodně to není vyloženě nudné, ve skutečnosti bych se nedivil, kdyby se z této písničky stal hit. Každopádně začínám mít pocit, že Muse už vykrádají sami sebe... No však uslyšíme dál.... Undisclosed Desires - první písnička, která mě zaujala o něco víc, která je trošku jiná, než Muse, jaké znám už hodně let. Na první poslech se mi líbí... První písnička, na které je slyšet,, že je z roku 2009 a ne z nějakého staršího alba. United States of Eurasia - nevím, je to docela fajn, ale nicméně i tady se Bellamyho partě nepodařilo překročit svůj vlastní stín. A to ani odkazem na Orwellův 1984. Guiding Light - klasická Muse balada. Začínám být trošičku frustrovaný. Je to totiž šit. Všechno to už jsem slyšel. A všechno jsem to slyšel od Muse samotných. Unnatural selection - vykradené je nejspíš celé album. Dokonce si vybavuji i konkrétní písničky, ze kterých jsou poskládáné různé party. Ačkoliv tady se kapela překonala a vykrádá i ABBU. A tak nějak si nejsem jistý, jestli tam neslyším i trošičku System of a Down. Možná. Každopádně to neznamená, že by tahle písnička byla nějak extra zábavná. Popravdě mě začíná srát, že to album mám poslouchat celé. Uvědomuji si, že je možná chyba ve mně. Nejspíš jsem ani nemohl očekávat nějaký zásadní posun, možná mám jen příliš vysoké nároky. A na druhý poslech se mi třeba bude líbit moc. Ale na ten první mě vážně nudí. MK Ultra - další ničím nevybočující skladba. Tohle je prostě jen další album Muse. Jsou stejní jako minule, s tím, že nejspíš ztratili něco z hitového potenciálu a celkově méně experimentují. I Belong To You - tak tohle mi připadá jen jako naprosto zbytečná výplň. Možná e konci mě to začalo trochu zajímat. Bylo tam asi 20 vteřin, kdy jsem měl poprvé při poslechu tohoto alba pocit, že tohle se mi líbí. Exogenesis: Symphony Part 1 - už podle názvu jsem čekal, že tohle by mě mohlo zaujmout a je to pravda, od první minuty mi to přijde zajímavější než zbytek alba. Konečně něco zajímavého. Tady opravdu chválím. Sice už i tohle tu od Muse bylo, nicméně provařených momentů je tu o dost méně, než na zbytku alba Exogenesis: Symphony Part 2 - škoda, že druhý part se rozjíždí zase úplně od začátku, kdyby začal zhruba tam kde jednička skončila, bylo by to super. Nějak mě nebere tolik jako jednička, každopádně i tady jde slyšet, proč mám Muse rád. Exogenesis: Symphony Part 3 - no a Muse s námi loučí uklidňovací, já bych spíš řekl nudnou, skladbou.. Která ale neurazí.
A tak je tu konec. Naštěstí. Zaujaly mě jen dvě skladby z jedenácti, což je trošku málo. Muse se rozhodně báli experimentovat. A hlavně neuvěřitelným způsobem vykradli sami sebe. A to říkám jako fanoušek Muse. (na druhou stranu, Bellamyho zpěv mě sral skoro vždycky) Takže pro mě je The Resistance zklamáním. Po prvním poslechu hodnotím 45%
Žádné komentáře:
Okomentovat